1. Bellucci, Paolo et al. 2000. Pci, Pds, Ds. La trasformazione dell’identità politica della sinistra di go- verno. Roma: Donzelli. Bosco, Anna. 2000. Comunisti. Trasformazioni di partito in Italia, Spagna e Portogallo. Bologna: Il Mulino.
    DOI: <nenalezeno>
  2. Broughton, David. 1999. Changing Party Systems in Western Europe. London: Pinter.
    DOI: <nenalezeno>
  3. Dahlgren, Peter. 1995. Television and the Public Sphere. Thousand Oaks: Sage.
    DOI: <nenalezeno>
  4. Duverger, Maurice. 1992. Les partis politiques. Paris: Seuil.
    DOI: <nenalezeno>
  5. Eldersweld, Samuel. 1964. Political Parties: a behavioral analysis. Chicago: McNally.
    DOI: <nenalezeno>
  6. Epstein, Leon. 2000. Political Parties in Western Democracies. New Brunswick: Transaction. Grzymala-Busse, Anna. 2002. „The Programmatic Turnaround of Communist Successor Parties in East Central Europe“. Communist and Post-Communist Studies 35, č. 1, 51–66.
    DOI: <nenalezeno>
  7. Habermas, Jürgen. 2000. Strukturální přeměna veřejnosti. Praha: Karolinum.
    DOI: <nenalezeno>
  8. Hloušek, Vít a Kopeček, Lubomír. 2002. „Nástupnické komunistické strany a jejich typologizace.“ In: Rudí a růžoví. Transformace komunistických stran. Eds. Vít Hloušek a Lubomír Kopeček. Brno: Masarykova univerzita, 10–37.
    DOI: <nenalezeno>
  9. Hloušek, Vít a Kopeček, Lubomír. 2010. Politické strany: původ, ideologie a transformace politických stran v západní a střední Evropě. Praha: Grada.
    DOI: <nenalezeno>
  10. Illardi, Massimo a Accornero, Aris. 1982. Il Partito comunista italiano. Struttura e storia dell ́organizzazione. Milano: Feltrinelli.
    DOI: <nenalezeno>
  11. Ishyiama, John. 1997. „The Sickle or the Rose?“ Comparative Political Studies 30, č. 3, 299–333. Ishyiama, John. 1999. „The Communist Successor Parties and Party Organizational Development in Post-Communist Politics.“ Political Research Quaterly 52, č. 1, 87–112.
    DOI: <nenalezeno>
  12. Katz, Robert a Mair, Peter. 1995. „Changing Models of Party Organization and Party Democracy.“ Party Politics 1, č. 1, 5–28.
    DOI: 10.1177/1354068895001001001
  13. Kirchheimer, Otto. 1955. „Politics and Justice.“ Social Research 22, 377–398.
    DOI: <nenalezeno>
  14. Kirchheimer, Otto. 1966. „The Transformation of the Western European Party Systems.“ In: Political Parties and Political Development. Ed. Joseph LaPalombara. Princeton: Princeton University Press, 178–212.
    DOI: <nenalezeno>
  15. Kitschelt, Herbert. 1995. „Formation of Party Cleavages in Post-Communist Democracies: Theoretical Propositions.“ Party Politics 1, č. 4, 447–472.
    DOI: 10.1177/1354068895001004002
  16. Kitschelt, Herbert a Mansfeldová, Zdena. 1999. Post-Communist Party System. Competition, Representation and Inter-Party Cooperation. Cambridge: Cambridge University Press.
    DOI: <nenalezeno>
  17. Klíma, Michal. 1998. Volby a politické strany v moderních demokraciích. Praha: Redix.
    DOI: <nenalezeno>
  18. Krouwel, André. 2003. „Otto Kirchheimer and the Catch-all Party.“ West European Politics 26, č. 2, 23–40.
    DOI: 10.1080/01402380512331341091
  19. Le Bon, Gustave. 1895. Psychologie des foules. Paris: Félix Alcar.
    DOI: <nenalezeno>
  20. Leach, Darcy. 2005. „The Iron Law Again? Conceptualizing Oligarchy Across Organizational Forms.“ Sociological Theory 23, č. 3, 312–337.
    DOI: 10.1111/j.0735-2751.2005.00256.x
  21. Lipset, Seymour Martin. 1956. Union Democracy: The Internal Politics of the International Typographic Union. New York: Free Press.
    DOI: <nenalezeno>
  22. Lipset, Seymour Martin a Rokkan, Stein. 1967. Party Systems and Voter Alignments. Cross-National Pespectives. New York: The Free Press.
    DOI: <nenalezeno>
  23. Mair, Peter. 1997. Party System Change: Approches and Interpretations, Oxford: Oxford University Press.
    DOI: <nenalezeno>
  24. Mannheimer, Renato a Sani, Giacomo. 1986. „Electoral Results and Political Subculture“. In: Italian Politics Review vol. 1. Eds. Robert Leonardi a Raffaella Nanetti. London: Francis Pinter.
    DOI: <nenalezeno>
  25. Maor, Moshe. 1997. Political Parties and Party Systems. London: Routledge.
    DOI: <nenalezeno>
  26. Michels, Robert. 1912. La sociologia del partito politico nella democrazia moderna : studi sulle tendenze oligarchiche degli aggregati politici. Torino: Unione tipografico-editrice torinese.
    DOI: <nenalezeno>
  27. Michels, Robert. 1931. Strany a vůdcové: k sociologii politického stranictví. Praha: Orbis.
    DOI: <nenalezeno>
  28. Mosca, Gaetano. 1947. Elementi di scienza politica 1. Bari: Laterza.
    DOI: <nenalezeno>
  29. Novák, Miroslav. 1997. Systémy politických stran: úvod do jejich srovnávacího studia. Praha: SLON. Novák, Miroslav. 2011. „Strany a stranické systémy.“ In: Úvod do studia politiky. Eds. Miroslav Novák et al. Praha: SLON, 548–599.
    DOI: <nenalezeno>
  30. Palma, Luigi. 1867. Del principio di nazionalità nella moderna società europea. Milano: Biblioteca Utile.
    DOI: <nenalezeno>
  31. Panebianco, Angelo. 1986. Manuale di scienza politica. Bologna: Il Mulino.
    DOI: <nenalezeno>
  32. Panebianco, Angelo. 1989. Modelli di partito: organizzazione e potere nei partiti politici. Bologna: Il Mulino.
    DOI: <nenalezeno>
  33. Panunzio, Sergio. 1925. Lo stato fascista. Bologna: Cappelli.
    DOI: <nenalezeno>
  34. Pasquino, Gianfranco a Hellman, Stephan. 1992. Italian politics: a review 7. London: Francis Pinter. Pasquino, Gianfranco. 1993. „Programmatic renewal and much more: from the PCI to the PDS.“ West European Politics 16, č. 1, 156–173.
    DOI: <nenalezeno>
  35. Pombeni, Paolo. 2010. La ragione e la passione. Le forme della politica nell’Europa contemporanea. Bologna: Il Mulino.
    DOI: <nenalezeno>
  36. Sartori, Giovanni. 1989. „Videopolitica.“ Rivista italiana di scienza politica 19, č. 2, 185–198.
    DOI: <nenalezeno>
  37. Sartori, Giovanni. 2001. Srovnávací ústavní inženýrství. Zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Praha: SLON.
    DOI: <nenalezeno>
  38. Sartori, Giovanni. 2005. Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu. Brno: CDK.
    DOI: <nenalezeno>
  39. Schlesinger, Mildred. 1978. „The Cartel des Gauches: Precursor of the Front Populaire.“ European Studies Review 8, č. 2, 211–234.
    DOI: <nenalezeno>
  40. Schlesinger, Joseph a Schlesinger, Mildred. 2006. „Maurice Duverger and the Study of Political Parties.“ French Politics 4, 58–68.
    DOI: 10.1057/palgrave.fp.8200085
  41. Spotts, Frederic a Wieser, Theodor. 1986. Italy: A Difficult Democracy. Cambridge: Cambridge University Press.
    DOI: <nenalezeno>
  42. Strmiska, Maxmilián et al. 2005. Politické strany moderní Evropy: analýza stranicko-politických systé-mů. Praha: Portál.
    DOI: <nenalezeno>
  43. Weber, Max. 1946. Essays in Sociology. Oxford: Oxford University Press.
    DOI: <nenalezeno>